Post by @fabia_man@mamutovo.cz

2026-07-16 17:55 UTC

Konzumace jídla ve fastfoodu je krajně intimní záležitost. Při vstupu do podniku si připadá mimořádně ostudně, že zaháníte hlad zrovna touto metodou - tedy pokud jste si nepřišli zrovna jen pro kafe. Lenost pokročila. Namísto stání u kasy, diktování živému člověku, co vlastně hodláte všechno sprasit, máte možnost si naťukat vaše jidelní touhy v polosoukromí na objednávacím terminálu umístěném mezi stolečky. Při dokončování objednávky se snažíte co nejrychleji přeskočit souhrn objednávky, aby nikdo nezahlédl, jaké jste hovado, a kdy zhruba pojdete na infarkt nebo neléčenou dnu. Ovšem - další level! Pokud trpíte úzkostmi, že by snad někdo mohl zahlédnout, že si objednáváte tři dablčízy ve výhodném menu s hranolky a pitím, můžete si jako ten největší lenoch jít sednout rovnou ke stolečku a celý nákup si naťukat v mobilní aplikaci! Řešení sociální fobie by bylo vyřešeno k dokonalosti - ještě chybí, aby jídlo ke stolečku nenosil živý člověk, ale robot. Konečně vám to donesou. S obsluhou zásadně nenavazujete oční kontakt, předstírajíc, že jste v podniku z toho důvodu, proč vlastně vznikl - najíst se ve spěchu. Snažíte se přeskládat položky na tácku tak, aby to nevypadalo, že je to objednávka pro tři lidi, akorát jste členy rodiny nechal doma (a určitě jim to nesníte a donesete domů, mrk mrk). Napijete se pití, protože přece spěcháte a celý den jste nepili. Otevřete krabičku s prvním burgerem. Ještě do něj nekousnete. Musíte nejdříve dodělat práci za toho sedmnáctiletého studenta, který vám jej připravoval - poskládáte burger tak, jak by zhruba měl vypadat. Když už jste s tím víceméně spokojeni, kousnete. V momentě hryznutí z burgeru vypadnou kousky, v abecedním pořadí: cibulky, okurky, rajčete, slaniny. Samozřejmě, že na stůl, tác jste si totiž nepřisunuli dostatečně blízko. První faux pas se snažíte napravit tím, že položky přesunete na tác. U toho se zaprasíte, protože všechny čtyři položky jsou poctivě vymáchané v omáčce, která je ještě stále součástí toho burgeru.

Replies (1)

@fabia_man@mamutovo.cz 2026-07-16 18:07

Použijete první ubrousek. Sliznice, které cítí přítomnost zabité krávy, jedou naplno. Potřebujete další kousnutí. Žuch. Levou tvář máte potřísněnou bohatou dávkou omáčky. Snažíte se ji sebrat jazykem - částečně se vám to povede. Pokračujete v konzumaci a pochvalujete si, jak jste zatím nemuseli použít druhý ubrousek. Vzpomenete si, že máte na tácu vlastně ještě hranolky - a k nim omáčku. Snažíte se otevřít omáčku. Ten pidikelímek za boha nejde těma mastnýma rukama otevřít. Jste nuceni použít druhý ubrousek. Mírný smutek. Kelímek otevřete. Vezmete si hranolek a ten symbolicky namočíte v omáčce. V levé ruce stále držíte nedojezený burger. Položit ho nemůžete, pač byste jej už nikdy v životě nesložili. Hranolek vložíte do úst a pochvalujete si, jak je ta omáčka zase dobrá a hranolky hezky vysmažené. Dojíte burger a tvář si utřete druhým ubrouskem. Protože znovu chcete dát najevo, že spěcháte, začnete hranolky bagrovat. Sami se sebou vnitřně soutěžíte, kolik hranolek se vám podaří nabrat naráz nejvíce. Nikdy to není více než čtyři. Úhledně je v ruce srovnáte a použijete jako naběračku na omáčku z pidikelimku. Jenže takové naběračky jsou zrádné. Na stůl vám kydne omáčka. Rozhodnete se nepoužít ubrousek na utření a raději si konečně posunete tác blíž k sobě, čímž ten kydanec zakryjete (však on to po mně pak ten Matouš z kuchyně utře). Konečně jste dojedli prvni burger a první hranolky. V rychlosti opakujete prokládání burgeru s hranolkama, přičemž si pochvalujete, jak už jste získali cvik a z burgeru vám nic nevypadlo. Dokonce i té omáčky zůstalo na těch hranolkách víc! Na tvářích ale máte zhruba půl kila kečupu, který jste nedokázali sebrat jazykem. Musíte to udělat. Musíte použít třetí ubrousek. Je to tam. Kouknete se před sebe na tác. Během konzumace druhého burgeru jste začali vytvářet systém hospodaření s odpady, což se projevilo tak, že krabičky skládáte úhledně tak, aby se jich na sebe vlezlo co nejvíce a šetřili jste tak místem na tácku.

Open ##5270987