← Feed
Použijete první ubrousek. Sliznice, které cítí přítomnost zabité krávy, jedou naplno. Potřebujete další kousnutí. Žuch. Levou tvář máte potřísněnou bohatou dávkou omáčky. Snažíte se ji sebrat jazykem - částečně se vám to povede. Pokračujete v konzumaci a pochvalujete si, jak jste zatím nemuseli použít druhý ubrousek.
Vzpomenete si, že máte na tácu vlastně ještě hranolky - a k nim omáčku. Snažíte se otevřít omáčku. Ten pidikelímek za boha nejde těma mastnýma rukama otevřít. Jste nuceni použít druhý ubrousek. Mírný smutek. Kelímek otevřete. Vezmete si hranolek a ten symbolicky namočíte v omáčce. V levé ruce stále držíte nedojezený burger. Položit ho nemůžete, pač byste jej už nikdy v životě nesložili. Hranolek vložíte do úst a pochvalujete si, jak je ta omáčka zase dobrá a hranolky hezky vysmažené. Dojíte burger a tvář si utřete druhým ubrouskem.
Protože znovu chcete dát najevo, že spěcháte, začnete hranolky bagrovat. Sami se sebou vnitřně soutěžíte, kolik hranolek se vám podaří nabrat naráz nejvíce. Nikdy to není více než čtyři. Úhledně je v ruce srovnáte a použijete jako naběračku na omáčku z pidikelimku.
Jenže takové naběračky jsou zrádné. Na stůl vám kydne omáčka. Rozhodnete se nepoužít ubrousek na utření a raději si konečně posunete tác blíž k sobě, čímž ten kydanec zakryjete (však on to po mně pak ten Matouš z kuchyně utře).
Konečně jste dojedli prvni burger a první hranolky. V rychlosti opakujete prokládání burgeru s hranolkama, přičemž si pochvalujete, jak už jste získali cvik a z burgeru vám nic nevypadlo. Dokonce i té omáčky zůstalo na těch hranolkách víc!
Na tvářích ale máte zhruba půl kila kečupu, který jste nedokázali sebrat jazykem. Musíte to udělat. Musíte použít třetí ubrousek. Je to tam.
Kouknete se před sebe na tác. Během konzumace druhého burgeru jste začali vytvářet systém hospodaření s odpady, což se projevilo tak, že krabičky skládáte úhledně tak, aby se jich na sebe vlezlo co nejvíce a šetřili jste tak místem na tácku.
Replies (1)
-
Kouknete vlevo, do zóny A, ve které máte ještě poslední burger, wrap a zmrzlinu. Přemýšlíte, co byste ještě snědli. Začínáte si připadat plní.
Mozek, který právě obdržel poslední zbytky krve, protože se mezitím všechna přesunula k žaludku, velí napít se pití z kelímku ze zóny B - snažíte se zachránit situaci tím, že vám třeba slehne.
Trochu to pomohlo, ale změnili se vám priority. Rozhodnete se, že si burger ponecháte na potom. Chopíte se zmrzliny, ta by měla být snědena co nejdříve. Vezmete si tu odpornou dřevěnou lžičku a zamícháte si v tom bílém zmraženém krému ty lentilky a lotusky. Ochutnáte a opět si pochvalujete, jak je ta zmrzlina dobrá. Během čtyřech minut do vás napadá jak Němci do bunkru a prázdný kelímek s dřevěnou lžičkou přesouváte do zóny Z - odpad.
Po konzumaci zmrzliny vám začne být těžko. Jste rádi, že jste si nedali burger. Usoudíte, že máte dost. Na druhý pokus vstanete od stolu, přičemž židlí ještě stihnete drcnout do vedlejšího stolu (k sakru, proč mají ty stolečky tak blízko u sebe!?).
Vítězoslavně se potácíte s tácem k místu, kde se odkládají. Jste přitom pyšní, jak se vám dokonale podařilo naskládat krabičky od burgerů na sebe, a určitě tím ušetříte Matoušovi práci. Nezapomenete si vzít burger a wrap "na pak".
Sednete do auta a 5 minut nehybně sedíte na místě, přičemž dýcháte jako parní lokomotiva. Možná nebyl dobrý nápad do sebe cpát tu zmrzlinu, pomyslíte si. Po dalších 5 minutách konečně nastartujete vaše auto a pokusíte se co nejrychleji zmizet z místa činu, aby vás náhodou nikdo neviděl.
Wrap ještě samozřejmě stihnete sníst, než dojedete domů. Burger sníte hned, jak sednete k počítači.
Open ##5270993