#tg365129653

#tg365129653 Atencismus. (Dříve: Cvak.) Změnil jsem pojmenování štítu. Souvisí: #tg522543508 Pospěch. #tg850943579 Reckwitz. Asi i s: #tg946587514 Snyder: Svoboda. ... Už jsem psal L.: "Má to mít vlastní štítek." A V.: "... štítek má být jiný." Tak tedy nový štítek. A nové jméno. Jméno "cvak" bylo míněno velmi dočasně a odkazuje k tomu, že mi něco docvaklo. Co to dělají voliči AfD v Sasku-Anhaltsku? Co nedělají Zelení, Německá sociální demokracie, Die Linke... Touha být součástí "my". μ. Vzpoura proti pohrdání. François Dubet. Nechtít výjimečnost. Pavel Pospěch. Emmanuel Rodríguez. Příslušet. Vymknout se neúprosnému sevření individualismu, (neo)liberalismu... Proces individualizace, kultura autonomie. Ten docvak je, že nestačí vysvětlit, nestačí ani ukázat, prostě to zablokování (tabu), neschopnost, neprocvičenost je natolik velká, že... Nic. A pro mě to znamená (ostatně jako skoro všechno) nějaké zaměření pozornosti. Více hledat ty, kteří μ. Chci dělat a dělám: (1) Malé součinnosti, s druhými, kteří už jsou blízcí. Pomocný výklad druhých: Narážím na to, že převládající / vládnoucí myšlení(?) je, že vlastně součinnost je špatně, že nutně vede ke zlému, že jediné správné je starat se o svou výjimečnost, že jediné možné okolnosti jsou jen ty, co už tu jsou. Stávající součinnosti jsou tím neměnitelné a povinně opakované, vánoce! Nejsou vnímány jako možnost, jako měnitelnost, ale jako nutnost daná od Boha Otce nebo Matky Přírody. Možnost, měnitelnost ohrožuje představu, že vlastně nespolupracuju. Přivádí pozornost k tomu, že, jejda, vlastně spolupracuju. Ale i toto je zbytečné / škodlivé jim říkat, protože vyvolám potlačující odezvu. Co můžu: Možné je podílet se s láskou na tom, jak se to musí dělat, a v maličkých dávkách podvracet, vymykat. --- #tg365129653 Atencismus. Je v atencismus.txt.

Psal jsem:

Co to dělají voliči AfD v Sasku-Anhaltsku?

Touha být součástí "my". μ. Vzpoura proti pohrdání. François Dubet. Nechtít výjimečnost. Pavel Pospěch. Emmanuel Rodríguez. Příslušet.

Vymknout se neúprosnému sevření individualismu, (neo)liberalismu...

Chápu to tak, že voliči AfD (a podobní) se neuprosnému sevření nevymknou. Neuvědomují si je. Nepojmenovávají je. A neudělují tudíž správné osvobození, ale nějaké náhradní řešení. Nenávist, minulost, vášeň.

Pojem (neo)liberalismu nepotřebuju vymezovat nebo zkoumat. Je to pro mě pomůcka, jak říct něco svého svými slovy; tedy nakonec bez slova (neo)liberalismus. Nebo ne?

---

#tg365129653 Atencismus. Je v atencismus.txt.

Můj docvak je, že lidi, i když jim to řeknu a předvedu, prostě nezačnou o společnostech(?) / o společenských soustavách(?) / o skupinách(?)... / o μ uvažovat správně. Tabu je příliš zažrané. Týká se i těch, co jsou nahoře, i těch, co jsou dole. Prostě je potřeba být veleindividualista, šílenec, magor, naivní a holt se nenechat zviklat všeobecným terapeutismem, normošstvím, realismem... Lidi, asi od pravěku, asi od počátku lidství, hodně spolupracují. Spolupráce? Práce? Souhra? Součinnost? Ladění? Ten stav, který se teď snažím popsat, i jiní se ho snaží popsat, je, že jen jisté druhy a způsoby spolupráce jsou povoleny. Do velké míry jen ty, co už jsou, i když stále trvá nenávist proti státu, správě, úředníkům -- to je zakázaná spolupráce, nebo jen přísně omezena: co nejmenší stát. Ne všechno, co už je nebo bylo je v pořádku. Prostě jen ekonomika, tak jak byla Bohem Otcem, Matkou Přírodou a Michaelem, zamýšlena. Já chci i jinou spolupráci. I? Možná jenom jinou. Otázku zachování / používání té tak zvané ekonomiky nebo kapitalismu nebo trhu, nebo jak to nazývat, ponechávám otevřenou. Rozhodně se vymykám tomu, že tak to musí být, že jiná možnost není a tak podobně, ale nejdu, až k tomu, že se to musí zničit, ale ani nezůstávám na to, že se to musí v nějaké formě zachovat. Především si všímám těch jiných spoluprací, které jsem μ-provozovlo v minulosti a kterré μ-provozuju v současnosti. Judt: železnice. Sociální demokracie. Zdravotnictví. Výroba a 'alignment' nových lidí. Školy. Věda. Náboženství. Kant. Filosofie. Právo. Správa. A pak. To co mi docvaklo, že velmi převládá, že už to lidi nechtěj, neumí, tabuizují, je jim to odporné: trvanlivé vztahy, třeba pět let, spolupráce, která není ani určována ani potřísněna ekonomikou. Láskyplná. V dobrém. K dobrému. --- #tg365129653 Atencismus. Je v atencismus.txt.

V malém. Dvojice jsou nejsnažší. Malé skupiny jsou asi taky dobré, ale když je potíž najít aspoň jednoho tak šílenéhé, jako jsme já... Prostě se skupinami nemám zkušenosti... Množnost. Nikoliv jedna. Jedna skupina. Jednotlivec, individualita jakožto přecházení mezi různými. A dále: Něco jako odbory, politické strany, vzdělávací spolky. #tg799847813 Družstvo. Masové. Špidlova NSD. Propojení malého a velkého. Oddanost. Láska. Nikoliv (přesně) to, co chci já. Sociální demokracie. A dále: Lidstvo. Právo. Spojené národy. Evropská unie. Oddanost. Láska. Chápání. Uchopování. Konání. A dále: μ-Já si to můžu zařídit nepřeberně mnoha způsoby. Je to na μ-mně. Nikdo mi nebude vykládat / tabuizovat, že takhle to být musí / takhle to nejde / tohle se nesmí. --- #tg365129653 Atencismus. Je v atencismus.txt.

Psal jsem:

Pojem (neo)liberalismu nepotřebuju vymezovat nebo zkoumat. Je to pro mě pomůcka, jak říct něco svého svými slovy; tedy nakonec bez slova (neo)liberalismus. Podobně pro atencismus. Podobně pro negativní svobodu. Podobně pro svobodu. Podobně pro proces individualizace. Podobně pro kultutu autenticity. Podobně pro individualismus.

To je rozhodnutí čemu se věnovat víc a čemu míň. (1) Ve spolupracích. (2) Při psaní.

Prostě chcí říkat to, co chci. Co navrhuju. Povídat si s těmi, s kterým to mohu nějak rozvíjet. K tomu popisovat celek všeho.

Vzorový příklad je spolupráce dvou podílníků, kteří ji vnímají, tematizují, pojmenovávají, popisují. A shodují se, že ta spolupráce má smysl sama o sobě, že ji neredukují na náklady a výnosy podílníků. Že jako rovní podílníci tvoří něco, co ani jeden nemohou udělat sami. Společné dílo, společný smysl, spolupráce, souhra, součinnost, ladění, trvanlivost, láska...

---

#tg365129653 Atencismus. Je v atencismus.txt.